Používáme cookies
Soubory cookie používáme k analýze údajů o našich návštěvnících, ke zlepšení našich webových stránek, zobrazení personalizovaného obsahu a k tomu, abychom od vás měli zpětnou vazbu.
Chovejme se k dětem tak, jak bychom chtěli, aby se ony chovaly k nám, až my budeme potřebovat pleny
Vyplňte dotazník týkající se výživného a pomozte všem zjistit jak jsou na tom ostatní. Dotazník zde, výsledky zde.
Až k Ústavnímu soudu se opět dostala zcela absurdní kauza hodná jen banánových republik, kdy obecné soudy sice tvrdili, že široký styk otce s nezletilým prospěje vývoji dítěte, ale současně dítěti tento styk protizákonně omezili. Je sice hezké, že Ústavní soud se zastal otce, ale jen si dovolíme připomenout, že všichni soudci i sociální pracovníci měli za povinnost hájit práva dítěte na kontakt s oběma rodiči. Tak jako tisíce dalších kauz i tato kauza opět ukazuje, že všichni soudci obecných soudů soustavně porušovali práva dítěte, která se ale zavázali hájit. Ústavní soud se sice zastal jednoho otce (dítěte nikoli, to nemá v Česku práva), ale bohužel nenastala žádná systémová náprava, která by zamezila opakování takového porušování práv i ostatních dětí. To ÚS neřeší, to už je na nás občanech.
Dva a půl roku musela být zavřena v ústavu holčička, kterou úřady tři dny po narození odebraly její matce. Soudy, které o jejím osudu rozhodovaly, ji tam nechaly zavřenou nejen v rozporu se zákonem, ale i proti rozhodnutí Ústavního soudu (ÚS). Když se konečně děvčátko dostalo ke své matce, ta se rozhodla požadovat finanční kompenzaci. Soudy jí ovšem přiznaly jen část peněz. Jejich verdikt ve středu zrušil ÚS a dal ženě i její dceři naději na řádné odškodné.
Bohužel s takovými případy, kdy úřady odmítají jakkoli zakročit proti matce, která poškozuje práva dětí nebo dokonce děti týrá fyzicky i psychicky, se setkáváme velice často. Jedná se o statisíce případů, avšak na veřejnost se dostává jen pověstná špička ledovce v případech, kdy se dětem podaří věc dostat do médií, což je vzácné. I tak je medializovaných případů rozhodně není málo. Setkáváme se s nimi jak v Česku, tak i na Slovensku.
Pravomoc rodičů dělat různá rozhodnutí za své děti a nutit je pod všelijakými sankcemi, aby se řídili jejich příkazy a zákazy, je považováno společností za samozřejmost. Za takovou samozřejmost, že se málokdo nad existencí takového chování hlouběji zamýšlí. Běžný rodič má asi za to, že jeho moc, kterou disponuje nad svým nezletilým dítětem, je jeho přirozeným právem a většinou by ho ani nenapadlo vyhledávat paragrafy, které by ji potvrzovaly nebo určovaly její meze. Avšak ve skutečnosti jde o otázku, kterou se právní normy České republiky přímo zabývají. Nemělo by to nikoho překvapit, protože Česko se deklaruje za vyspělý právní stát, a nikoliv za kmenovou společnost, ve které platí jen právo silnějšího nad slabším. Níže v článku se zamýšlím nad otázkou, proč by se jistá míra svobody samostatného rozhodování měla také uznat dítěti, a zda to zákon 89/2012 Sb., Občansky zákoník (dále NOZ) řeší správným a odpovídajícím způsobem.
Pracovnice Odboru sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) hájila zájmy systému ke škodě zájmům dítěte, za jehož ochranu pobírala plat. Matka u OSPOD doufala, že když to tento úřad má v názvu ochranu práv dětí, tak by měl chránit zájmy dítěte. V tom se ale značně zmýlila. Pracovnice OSPOD hrubě porušila mnoho zákonů i základní princip své práce, když jednala proti právům dítěte, a naopak vyvíjela tlak na matku, aby matka přestala bránit práva dítěte.
Poslankyně Jitka Chalánková žádá stát o zrušení specializace až třinácti soudních znalců, kteří stále pracují se syndromem zavrženého rodiče. Paní poslankyně Jitka Chalánková buď
V dnešní době již i Veřejné ochránkyni práv dochází trpělivost se zvyky OSPODů, které se často snaží prosazovat práva těch více řvoucích (převážně matek) na úkor práv těch nejslabších, což jsou většinou děti. Tento zvyk velkého množství sociálních pracovnic OSPODů byl do nedávné doby přehlížen většinou institucí. Jsme rádi, že se o něm alespoň hovoří.
Na semináři s názvem "Budoucnost rodinněprávního soudnictví aneb justice vstřícná k dětem" vystoupila řada lidí včetně ombudsmanky a údajně se pokoušeli najít příčinu špatného stavu při ochraně práv dětí v ČR. Napsali jsme jim k tomu komentář, z pohledu obětí. Tento pohled je hodně odlišný od pohledu lidí, kteří nesou spoluodpovědnost za současný zoufalý stav.
V blogu Tomáše Zdechovského naleznete klasický popis toho, jak české opatrovnické soudnictví dokáže těžce poškodit práva dítě, které by paradoxně mělo chránit, ale působí zcela opačně. Příběh má naštěstí dobrý konec. O ten dobý konec se zasloužila učitelka, která předvedla všem opatrovnickým institucím, jak by měly pracovat, ale nepracují.
Video záznam vyprávění Jardy Duška v pořadu Fokus VM o dětech, jejich vnímání, chybách při výchově a v neposlední řadě i o tom, jak děti respektovat.
Dne 3. 11. 2016 se v pořadu „Máte slovo s M. Jílkovou“ probíralo téma výživného neboli alimentů. Mnoho lidí se podivuje nad tím, že trestný čin neplacení výživného je druhý nejčastěji projednávaný trestný čin. Ve článku je i videozáznam z této diskuze.
Dne 19. 10. 2016 se konal seminář pod záštitou Senátu ČR a Veřejného ochránce práv na téma týkající se ochrany práv dětí. Informace z tohoto semináře nejsou nijak radostné, ale pozitivní na tom je to, že se o tomto špatném stavu začíná hovořit na kompetentních místech.
Používáme cookies
Soubory cookie používáme k analýze údajů o našich návštěvnících, ke zlepšení našich webových stránek, zobrazení personalizovaného obsahu a k tomu, abychom od vás měli zpětnou vazbu.