Chovejme se k dětem tak, jak bychom chtěli, aby se ony chovaly k nám, až my budeme potřebovat pleny

Dne 3. 11. 2016 se v pořadu „Máte slovo s M. Jílkovou“ probíralo téma výživného neboli alimentů. Mnoho lidí se podivuje nad tím, že trestný čin neplacení výživného je druhý nejčastěji projednávaný trestný čin.

Málokdo se pozastavuje nad tím, proč tolik dětí žije bez jednoho z rodičů, byť základním právem dítěte je právo na oba rodiče. Jak vidno, tak u většiny dětí je toto základní právo ignorováno. Druhému rodiči (většinou otci) je soudy omezen kontakt s dětmi, často i bez udání důvodů a je jim jen uložena povinnost platit výživné. Není nic neobvyklého, že pokud se otec začne brát za práva dětí na oba rodiče, tak mu je vyměřeno zcela nepřiměřeně vysoké výživné, které prostě platit nedokáže. Pokud něco platit nemůžete, tak to neplatíte. Tím se mnoho otců dostane do platební neschopnosti, a následně vězení ve které si na vysoké výživné také nevydělá. Po opuštění vězení je ještě větším dlužníkem a putuje zpět do vězení.

Tento cyklus sice zadává práci státním institucím, které pak žádají daňové poplatníky o více peněz a zatěžují tím státní rozpočet, ale rozhodně není v zájmu dětí ani naší společnosti. Žádný z úřadů (soudů, ministerstev…) se neptá, zda je to opravdu v zájmu dítěte, aby instituce cíleně bránily kontaktu dětí s oběma rodiči, kteří mají zájem se o dítě starat podle zákona. Instituce jen řeší to, jak řešit problémy, které tyto instituce samy vytvářejí.

Odkaz zde.

Související odkazy: