Chovejme se k dětem tak, jak bychom chtěli, aby se ony chovaly k nám, až my budeme potřebovat pleny

Komentář k semináři o vstřícnosti k právům dětí z pohledu obětí

Komentář je k tomuto záznamu z výše zmíněného semináře:

 

Na semináři s názvem "Budoucnost rodinněprávního soudnictví aneb justice vstřícná k dětem" vystoupila řada lidí včetně ombudsmanky a údajně se pokoušeli najít příčinu špatného stavu při ochraně práv dětí v ČR. Napsali jsme jim k tomu komentář, z pohledu obětí. Tento pohled je hodně odlišný od pohledu lidí, kteří nesou spoluodpovědnost za současný zoufalý stav.

Komentář k vystoupení ombudsmanky z pohledu oběti

Já bych si dovolil sporovat názor paní ombudsmanky, že za špatná rozhodování soudů a OSPODů může i špatné materiální zabezpečení. Neumím si představit, že by nějaký soudce trpěl takovou materiální nouzí, že by pro hlad nemohl vydávat rozhodnutí v souladu se zákonem. Také jsem nezažil, že by si účastníci řízení museli přinést polínko do kamen, aby při jednání bylo čím topit tak, jako tomu bývalo na začátku 19. století ve školství. Jestliže si i rodič finančně zatížený letitými soudními spory může dovolit mít zvukové nahrávací zařízení, tak by si ho snad mohl koupit i soudce. Pokud mu Ústavní soud určil nízkou mzdu, tak se mu na to nahrávací zařízení složíme.

Příčina tedy rozhodně není v materiální nouzi. Otázka zní, KDE JE PŘÍČINA současného zoufalého stavu. Odpověď je velice jednoduchá. KDE NENÍ KONTROLA, NENÍ POŘÁDEK. To je celé. Chápu, že toto nechce říci ombudsmanka, jelikož by to byla také sebekritika úřadu Veřejné ochránkyně práv. Pokud soudce (sociální pracovník...) ví, že mu za porušování zákonů fakticky vůbec nic nehrozí, tak to musí dopadnout způsobem, jakým to také dopadlo.

Uvedu jeden příklad za všechny pro ty, kteří tvrdí, že se takové věci nedějí tak, jako neexistovaly koncentrační tábory. Dítě, se v souladu se zákony obrátilo na OSPOD, okresní i krajský soud, policii, státní zastupitelství okresní i krajské, MPSV a úřad Veřejné ochránkyně práv. Nikdo z výše uvedených dítěti pomoc nenabídl, přičemž OSPOD ji výslovně odmítl, byť mu to výslovně zakazuje zákon. To ignorování žádosti dítěte trvá cca 3 roky u OSPODu, dva roky u soudu, více jak rok u ostatních institucí včetně úřadu Veřejné ochránkyně práv. Jelikož video je na stránkách Veřejného ochránce práv, tak se budu zabývat touto větví. Podnět úřad Veřejného ochránce práv obdržel cca před více jak rokem. V srpnu 2016 měl jejich pracovník údajně provést místní šetření na OSPODu a Krajském úřadu. Od té doby pověřená pracovnice již neodpovídá na žádosti o vyrozumění zasílané přes datovou schránku (léto a podzim 2016). Do dnešní doby se dítě, ani jeho otec, nedočkali žádného vyrozumění. Teoreticky by se dítě a jeho otec měli obrátit na úřad Veřejné ochránkyně práv s tím, že ostatní instituce nedodržují ani povinnost odpovědět na písemnosti zaslané přes datovou schránku. Je to ale zbytečné, protože totéž dělá i úřad Veřejného ochránce práv. Pro úřad Veřejného ochránce práv, který si pravdivost může ověřit se jedná o č.j. 7123/2015/VOP/AŽ (všimněte si roku v č.j.).

Zcela jednoznačně jsem zodpověděl skutečnou příčinu problému. Nefunguje správně prakticky žádná z institucí a děti si svá práva musejí vybojovat v podstatě samy (případně s rodičem). Obvyklá výmluva všech institucí je magické zaklínadlo o přetíženosti. Proč jsou ale přetížené? Protože drtivou většinu svého času a úsilí vyvíjejí na to, aby nemusely reagovat na žádosti o ochranu práv dětí. Ve výše uvedeném příkladu by stačilo věnovat právům dítěte pouhý zlomek z celkového úsilí již vynaloženého na snahu zamést případ pod koberec a bylo by po problému. Instituce se samy přetěžují neustálím popíráním nepopiratelného faktu, že neplní své zákonné povinnosti, a také zamlžováním nezvratných důkazů. Každopádně oceňuji, že minimálně někdo si je výše uvedených faktů vědom a uspořádal třeba i tuto konferenci. Jedna vlaštovka sice jaro nedělá, ale díky i za ni.