Žádost nezletilého dítěte a jeho otce o pomoc veřejnosti
Pro utajení jména chlapce jsme jeho jméno změnili na Daniel.
Dobrý den,
já a můj syn Daniel, kterému je 12 let a chodí do 6. třídy základní školy, se obracíme na veřejnost se žádostí o pomoc. Daniel je ve velice obtížné životní situaci, kdy Daniel sám popisuje, že je ze strany matky cílem domácího násilí. Jeho matka ho trýzní především psychicky, ponižuje ho, ale dochází i k fyzickým útokům na Daniela. Já jako jeho otec to soustavně oznamuji od roku 2013 na Odbor sociálně-právní ochrany dětí Magistrátu Jablonce nad Nisou (dále jen „OSPOD MMJN“) a od února 2015 vyvíjím intenzivní tlak na soudy, aby vůbec v této věci zahájili řízení, bohužel zatím neúspěšně. I přes řadu návrhů soudy nikdy Daniela nevyslechly, ani nezareagovaly na Danielovu písemnou žádost.
Snaha o oznámení domácího násilí
Před Vánoci 2015 se intenzita domácího násilí vystupňoval, kdy matka Daniela mlátila pěstí a hodila s ním přes místnost. Zakázala mu mluvit a vycházet z pokoje s výjimkou cesty do školy, na záchod a k jídlu. Dostal zákaz kontaktu se dvěma mladšími sourozenci, kterým navíc musel odevzdat všechny své hračky, včetně těch, které jim připravil jako dárky pod stromeček. Daniel se na základě výše popsaného jednání matky psychicky zhroutil a zavolal na Linku bezpečí, kde se domáhal pomoci. Pracovnice Linky bezpečí mu slíbila, že hned první pracovní den se tím budou zabývat. Linka bezpečí skutečně telefonicky i písemně (zápis Linky bezpečí ke stažení zde) intervenovala u OSPOD MMJN, který ale odmítl jakkoli reagovat. OSPOD MMJN zareagoval až následující den na mnou podané trestní oznámení, ale pouze tím, že jej předal Policii ČR. Policie mne vyslechla hned druhý den, ale pak přešla do pasivity. Daniela nikdo nekontaktoval. Dostavil jsem se proto já s Danielem na OSOD MMJN, pod heslem, „když nejde Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi“. Daniel nebyl sociální pracovnicí OSPOD MMJN ani vpuštěn do kanceláře. Sociální pracovnice mu sdělila, že děti se na OSPOD MMJN obracet nesmějí. Šli jsme proto ihned na Okresní soud v Jablonci nad Nisou. Tam nás nevyhodili hned. Místní úřednice zaprotokolovala naši výpověď, že OSPOD MMJN odmítl vyslechnout dítě. Požádali jsme soud o nápravu. Naši žádost soud zamítl s odůvodněním, že OSPOD MMJN vždy bude postupovat podle zákona a Daniela jistě vyslechne na neutrální půdě, třeba ve škole. Soudní věštba se nevyplnila, Daniela ve škole nevyslechli.
Nešetření oznámeného domácího násilí
Až v lednu OSPOD MMJN skutečně provedl výslech Daniela, ale v domácnosti matky a za přítomnosti matky. Stejná pracovnice OSPOD MMJN, která Daniela vyhodila z prostor OSPOD MMJN do protokolu uvedla, že Daniel se zjevně bál, ale protože přes tepláky a triko s dlouhým rukávem nebyly patrny žádné podlitiny, tak vyhodnotila, že je zcela vyloučeno, aby byl Daniel obětí domácího násilí.
Policie ČR celou věc odložila s tím, že se věcí již nikdo a nijak nemá zabývat. Danielem popsané skutky v písemném usnesení policie sice do značné míry potvrdila s tím, že se v určitých ohledech shodují i s popisem matky, ale není třeba se tím zabývat, protože takto se údajně matka chová i k ostatním dětem v domácnosti. Navíc matka si to prý uvědomuje a tvrdí, že se s tím snaží něco dělat.
Pokus o nápravu
Obrátili jsme se i na Krajský úřad Libereckého kraje, Veřejnou ochránkyni práv, Ministerstvo práce a sociálních věcí, okresní i krajské státní zastupitelství.
Pouze Krajský úřad Libereckého kraje konstatoval, že OSPOD MMJN pochybil, když odmítl začít šetřit trestní oznámení, ale moc se prý nestalo, protože oznámení fakticky šetřeno nebylo, a tudíž se nic nezjistilo. Z toho má být náprava jen formální, pouze pro další budoucí případy. OSPOD MMJN má i nadále právně zastupovat Daniela, a to i v řízení proti OSPOD MMJN. Krajský úřad nevidí střet zájmů v tom, že OSPOD MMJN zastupuje obě strany konfliktu mezi Danielem a OSOD MMJN.
Úřad Veřejné ochránkyně práv a Ministerstvo práce a sociálních věcí pouze oznámili, že se případem budou zabývat, ale od té doby již nekomunikují.
Okresní státní zastupitelství neodpovídá na korespondenci a krajské státní zastupitelství v případu neshledává žádné pochybení.
Pokusy obrátit se na soud
Na Okresním soudu v Jablonci nad Nisou leží od února 2015 můj návrh, aby se věcí začal zabývat. Soud ještě nenařídil ani první jednání ve věci ochrany práv Daniela. Můj návrh, aby matka přestala utajovat informace, soud po mohutném nátlaku sice začal projednávat, ale až v září 2016. Jednání však odročil na neurčito, jelikož si matka vyžádala odborný psychologický posudek na mou osobu a soud údajně nemůže rozhodnout o tom, zda mám právo na informace týkající se Daniela, jako např. jména lékařů, jaké léky užívá, proč se Daniel léčil v psychiatrické léčebně apod., a to až do doby, dokud soud nebude mít na mne soudní znalecký posudek. Jen dovětek. Návrh matky soud projednal již v březnu 2015 a v plném rozsahu jí vyhověl, aniž bych se před jednáním měl možnost s jejím návrhem seznámit.
Snaha stabilizovat poměry dítěte
Matka nakonec v září 2016 sama navrhla předání Daniela do mé výlučné péče s tím, že ať si to prý vyzkouším, jak je to s Danielem těžké. Údajně mu prý budu dělat totéž co matka a že ho nakonec určitě zase rád vrátím. Tím se ovšem celá záležitost nevyřešila, pouze přesunula do nové roviny. Daniel se totiž odmítá k matce vrátit, já mu nedělám totéž, co matka a u mne je spokojený, s čímž se netají. Matka se snaží dál působit Danielovi i mě co největší potíže. Přesto, že Daniel žije u mne, tak nesmí navštěvovat školu v místě bydliště, protože to matka zakázala. Matka nařídila, že Daniel se musí dopravovat do základní školy vzdálené cca 30 km od jeho bydliště. Hromadnou dopravou to ráno není možné, protože by pokaždé přišel do školy pozdě a škola by ho za každý pozdní příchod potrestala. Ředitel základní školy věc odmítá řešit s tím, že si to matka nepřeje. Cesta ze školy domů by Danielovi trvala zhruba kolem dvou hodin od konce vyučování i s řadou přestupů. Jelikož já nechci, aby Daniel trpěl víc, než musí, tak ho do školy vozím autem. Díky tomu mi nejen rostou finanční náklady, ale také jsem výrazně omezen v pracovním životě, takže mohu pracovat jen velice omezeně. Nikoho už asi nepřekvapí, že soud opětovně vyhověl matce s odůvodněním, že je v zájmu Daniela, aby strádal v důsledku dojíždění do 30 km vzdálené základní školy.
Prosba
A nyní proč se na Vás obracíme. Prosíme o zveřejnění našeho případu v médiích, ale nejlépe s utajením osobních údajů, které by vedli k identifikaci Daniela, což jednak nařizuje zákon, a pak je také třeba si uvědomit, že už tak má Daniel těžký osud. Proto není třeba mu ho ještě zhoršovat. Byli bychom vděční i za nějakou finanční sbírku. Jednak proto, že nám zákonitě musejí dojít peníze na boj o práva Daniela (což je patrně strategií protistrany), a pak také spoustu peněz bude stát právní zastoupení Daniela u Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva, kam se Daniel chce obrátit, aby přiměly instituce začít jeho případ projednávat.
Připojuji dopis Daniela, kterým se obrátil na instituce, ale nikdo mu nepomohl. OSPOD MMJN mu pomoc výslovně odmítl (zaznamenáno písemně i zvukovou nahrávkou). Okresní soud Danielovu žádost o pomoc ignoroval. Krajský soud, krajské státní zastupitelství a Ministerstvo práce a sociálních věcí sdělily, že jim nepřísluší nabízet dítěti pomoc na základě jeho písemné žádosti. Okresní státní zastupitelství, Policie ČR a úřad Veřejné ochránkyně práv nezareagovali vůbec.
Pokud máte zájem nám jakkoli pomoci prosím obracejte se na Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.. Velká část spisové dokumentace je digitalizována, takže není problém ji poskytnout. Rozhodně se nejedná o žádný neuvěřitelný vtip, vše je podloženo jednoznačnými důkazy.
Předem děkujeme za jakoukoli pomoc