Chovejme se k dětem tak, jak bychom chtěli, aby se ony chovaly k nám, až my budeme potřebovat pleny

Co je to úřední povinnost 

clerk 18915 640

Úřední povinnost jako právnický termín znamená, že úředník (např. soudce, sociální pracovnice OSPOD, státní zástupce, policista či jiný úředník placený za ochranu práv) má za povinnost aktivně jednat sám, tj. i bez návrhu kohokoli jiného, a to v případě, že je ohrožen zájem chráněný zákonem. Zájmy chráněné zákonem definují právní normy (např. zákony). Konkrétně se jedná o ochranu:

  1. života a zdraví všech osob, včetně zdraví psychického,
  2. sociálních práv, včetně práva na nerušený rodinný život a práva kontaktu dítěte s oběma rodiči, stejně tak jako výkon povinnosti obou rodičů na výchovu dítěte,
  3. majetkových práv, atd.

Všechna tato práva by se teoreticky měla týkat i dětí. Ochrana práv dětí má formálně vyšší důležitost než ochrana práv ostatních lidí, jelikož děti jsou více bezbranné jak právně, tak i fyzicky. K vyššímu důrazu na ochranu práv dětí se Český republika zavázala mezinárodními smlouvami, žel bohu pouze naoko. V praxi se mezinárodní závazky v ČR omezují jen na odpuštění soudního poplatku za zahájení soudního řízení o úpravě poměrů soudní cestou, což vyjádřeno čísli znamená odpuštění 1000,- Kč. Ostatních poplatků jako jsou znalecké posudky a další platby v rádu desítek nebo stovek tisíc korun se to netýká.

Teoreticky by se tedy obrovské množství úředníků mělo samo aktivně starat o naše práva. Teorie je věc jedna a praxe bývá často značně vzdálená od teorie. Podíváme se tedy, jak to v praxi vypadá v konkrétních oblastech:

Úřední povinnost v oblasti ochrany života a zdraví

Teoreticky by úředníci měli aktivně a důsledně prověřovat všechny skutečnosti, o kterých se dozví a jež by mohly v budoucnu vést k poškození zdraví osob vlivem protiprávního jednání jiných lidí. Nezáleží přitom na způsobu, jakým se o ohrožení práv dozví. Hypoteticky by mělo stačit obrátit se na jakéhokoli úředníka, sdělit mu libovolným způsobem informaci, že je ohroženo zdraví např. dítěte, a tento úředník by v rámci své úřední povinnosti již měl jednat tak, jak mu ukládá zákon a v rámci své kompetence. V praxi se tak občas i skutečně stane, pokud je bezprostředně ohrožen život třeba dítěte. Rozhodně to však není samozřejmost, jak ukládají zákony. Určitě na to nelze spoléhat. Pokud se dozvíte o ohrožení života nebo zdraví dítěte, oznamte to, pokud možno, všem institucím, tedy škole / školce, místně příslušnému (většinou v místě bydliště dítěte) OSPOD, policii ČR, státnímu zástupci i soudu, a to je důležité, požadujte NŽDY písemnou odpověď. Při tomto postupu máte vyšší naději, že se tím začne někdo zabývat. Jisté to není, ale občas naleznete v systému „slabý“ lidský článek, kterému bude hloupé hrát úřednicky nejoblíbenější hru zvanou „mrtvý brouk“.

Úřední povinnost v oblasti sociálních práv

U sociálních práv týkajících se dětí by také mělo dejure (dle toho, co je napsáno) stačit informaci jen oznámit a mašinérie by se měla aktivně sama rozeběhnout a stav napravit bez vnějšího vlivu. V tomto případě v to ale nedoufejte ani omylem. Pokud je např. dítěti soustavně a systematicky odepíráno jedno z nejzákladnějších práv, tj. právo na oba rodiče (čl. 32 Listiny základních práv a svobod), tak nejen že očekávat splnění úřední povinnosti je naprostým vrcholem naivity srovnatelné s očekáváním Ježíška na Štědrý den, ale navíc budete muset počítat s mnohaletým martýriem. Pokud se otec pokusí splnit svou zákonnou povinnost danou § 858 Občanského zákona, tj. bude chtít jako rodič pečovat o své dítě, tak musí počítat se sice popíraným, zato urputným odporem převážné většiny úředníků. Drtivá většina soudkyň bude dokonce i v rozporu se základními právními principy, ignorovat návrhy na výkon rozhodnutí natož, aby jednaly v rámci úřední povinnosti samy od sebe i bez návrhu. Důvod je zcela logický. V naší genderově diskriminační společnosti je bráno se značnou nevolí, pokud kdokoli uplatňuje svá práva vůči ženě, což platí i o garantovaných právech dětí. Právo jednoho končí tam, kde začíná právo druhého. Práva se tedy mezi sebou přetlačují. Práva žen jsou fakticky v naší společnosti vysoce nadřazena i nad právy dětí.

Úřední povinnost v oblasti majetkových práv

Majetková práva jsou v hierarchii až po právu na život, zdraví a sociálních práv. Důvod je ten, že majetková práva je možné finančně zcela odškodnit, což neplatí o škodách na životě, zdraví a sociálních právech. Přesto se na majetková práva dbá v naší společnosti o něco více než např. na práva sociální. Příčinou je řízení lidu pomocí peněz a rozdělování společnosti. Peníze jsou pouze jedna metoda, jak lidi rozdělovat. Další dělení je podle pohlaví, společenského postavení, vzdělání… Majetková práva se proto sledují a instituce se jimi zabývají, avšak záleží, do jakých skupin společnosti patříte. Pokud jste žena vyššího vzdělání v manažerské pozici, pak vám řada institucí bude opravdu aktivně pomáhat i bez vašeho přičinění. Pokud jste muž v dělnické profesi, budete pravděpodobně v roli toho, proti komu instituce budou směřovat svou činnost za účelem dostat z vás peníze. Tak je naše společnost nastavena, pouze vytváří lživou masku, aby zakryla skutečnost.   

Úřední povinnost ve vztahu k ženám a mužům

Ve vztahu k ženám je statisticky daleko vyšší pravděpodobnost, že úředníci budou plnit svou úřední povinnost než ve vztahu k mužům. Je to dáno genderovou diskriminací, která je detailněji rozebrána zde. Pokud žena např. oznámí dlužné výživné, bez ohledu na to, zda tvrdí pravdu nebo lže, tak má mnohonásobně vyšší pravděpodobnost, že úřednické soukolí se roztočí, údajného dlužníka připraví o většinu jeho majetku, řidičské oprávnění, případně uvězní za dluh, což by bylo v právním státě zakázané, ale ČR se nedrží pravidel právního státu.

Pokud muž oznámí úřadům, že je dítěti dlouhodobě upíráno právo na oba rodiče a otci znemožňován výkon jeho povinnosti dle § 858 Občanského zákona, nejen že by bylo hodně naivní doufat v aktivitu úředníků v rámci úřední povinnosti, ale patrně se mu nebude dařit přimět instituce k plnění svých povinností ani na základě oficiálních žádostí a návrhů splňujících veškeré zákonné náležitosti.

Jak používat úřední povinnost v právní praxi

Spoléhat se na ni jako na něco automaticky fungujícího by byla často fatální chyba. Je třeba si uvědomit, že dlouhodobě nastavená pravidla systému motivují úředníky, aby dělali jen to, co je zvykově vžité a v zájmu institucí. Přesto je možné institut úřední povinnosti používat jako jeden z dalších argumentů za účelem prosazení práv. Řada lidí, zejména mužů, může nabýt dojmu, že instituce jsou vůči argumentům zcela hluché. Tento dojem se instituce snaží samy budovat. Znechucení a demotivace občanů je nejlepší způsob, jak odebrat moc z rukou lidí a přesunut ji institucím. Když se nad tím však zamyslíte, dojde vám, že instituce nejsou nic jiného než lidé v nich pracující. Na tyto lidi doléhají argumenty i přes to, že se je systém snaží institucionalizovat. Argumenty mají význam, ale úřady se snaží nedávat svou lidskost najevo. Je to nekonečný boj mezi sobeckými zájmy systému a lidstvím, ale lidskost často nakonec zvítězí po dlouhotrvajících útrapách.