Chovejme se k dětem tak, jak bychom chtěli, aby se ony chovaly k nám, až my budeme potřebovat pleny

Nejprve si budeme muset definovat samotný pojem výživného, protože každý si ho v různých situacích vysvětluje úplně jinak. Pak se teprve budeme muset podívat do křišťálové koule na záhadu (ne)výpočtu výživného. Následně budeme vrtět hlavou, jak je to s uplatňováním výživného v našem divokém soudním systému. Uvedeme si příklady. A nakonec se podíváme, co by s tím šlo dělat.

coins 1015125 1920 1

Definice, co je to výživné

Už zde narazíme na první velikou záhadu. Pokud umíte alespoň trochu česky, tak si můžete myslet, že tento termín je odvozen od slova „výživa“. Česky hovořící lidé si to myslet mohou, právníci už nikoli. Vyživovací povinnost mezi sebou vzájemně mají příbuzní většinou ve vztazích děti, rodiče a prarodiče, pokud jeden z nich je z nějakého důvodu neschopen se sám uživit. Takto formulaci najdete právnicky napsanou mimo jiné v § 910 Občanského zákoníku.

V tzv. „právu“ ale pravdivost moc nehledejte. Ve skutečnosti to totiž není tak úplně pravda, jak se to dočtete v již zmíněném § 910. Dospělé děti opravdu mají teoretickou vyživovací povinnost vůči svým nemohoucím rodičům, kteří by se bez jejich pomoci nedokázali uživit. Tedy praktický příklad. Rodič, který se dostal do těžké finanční situace a nemůže se uživit sám (stáří, nemoc, úraz…), má právo obrátit se na soud a požadovat rozhodnutí soudu, které by nařídilo dospělým dětem, aby mu přispívali na živobytí. Děti by mu pak platili odpovídající částku na jídlo, bydlení a jiné nezbytnosti. Ponechme stranou jak si rodič vychoval děti, že se na ně musí obracet přes soudy, pokud ovšem tomu rodiči soudy vůbec zajistili, aby děti mohl vychovávat i přes případný nesouhlas jejich matky. Nediskutujme také o tom, z čeho si rodič zaplatí advokáta, když nemá ani na jídlo.

V drtivě většině případů se však jedná o výživné rodiče, který platí výživné druhému rodiči dítěte. A zde už narážíme na problém, při výkladu termínu „výživné“. Ono totiž neslouží jen k výživě a hrazení ostatních dalších výdajů na děti, jak by se česky hovořícímu člověku mohlo jevit a tak, jak je to obráceně, tedy u výživného placeného dítětem k rukám rodiče. Pod termín „výživné“ totiž právníci schovali také tzv. „podíl na životní úrovni druhého rodiče“. Konkrétně do definuje § 915 Občanského zákoníku. Mohlo by se zdát, že se jedná jen o zkrácení příliš dlouhého termínu, který by správně měl znít „výživné a podíl na životní úrovni rodičů“. Bohužel i v tomto případě se jedná o „právničinu“ a pravdy v tom moc není. To tzv. „výživné“ totiž nejde přímo k dítěti. Tím tzv. „výživným na dítě“ se ve skutečnosti zvyšuje životní úroveň rodiče jež obdrželo dítě do vlastnictví, a až následně tento rodič rozhoduje o životní úrovni dítěte. Někdy ve prospěch dítěte, někdy naopak. Na to už ale soudně odstavený rodič nemá vůbec žádný právní vliv. Jeho povinností je pouze platit, ale už je zbaven práv spolurozhodovat, jak bude s penězi na i jeho dítě nakládáno. Zní to sice jako nějaké právo šaría, ale je to opravdu tak v ČR.

Pokud by soudy řádně dbaly na podíl životní úrovně obou rodičů, pak by řešení bylo nesmírně jednoduché. Stačilo by, aby se v praxi aplikovalo právo dítěte na oba rodiče, které je dítěti sice formálně zaručené, ale často ignorované. Pokud by dítě mělo rovnocenně oba rodiče, tak má samozřejmě i přístup k životní úrovni obou rodičů, protože jinak by to ani fakticky nešlo. Za takové situace by děti končili ve výlučné péči pouze v případě, že druhý rodič výslovně nemá o dítě zájem.

Bohužel soudní praxe je taková, že dítě velice často přidělí do výlučného vlastnictví jen jednoho z rodičů i za situace, kdy druhý rodič o dítě projevuje i značný zájem. Tím soud dítě připraví nejen o výchovné působení druhého rodiče, ale současně také o životní úroveň soudně odstaveného rodiče. Toto pošlapání práv dítěte se pak soudy leckdy snaží alespoň částečně napravit záhadným určováním jakéhosi „výživného“, ale často tato snaha soudů připomíná více tragikomedii než činnost instituce, která by měla mýt společenskou vážnost.

Tím se dostáváme k bodu určování výše výživného:

Jak se určuje (vypočítává) výše výživného

Pokud jste se domnívali, že toto téma už snad někdo musel vyřešit, tak se opět pletete. Určení výživného je stále nevyřešený problém, který naše právnická veřejnost před sebou jen valí a stále nabaluje problémy jako hovnivál svou kuličku.

Ten, kdo zná principy právního státu ví, že rozhodování soudů musejí být předvídatelná, jinak se nejedná o právní stát. Rozhodování soudů o výši výživného je zcela nepředvídatelné a bez závazných pravidel. Záleží na tom, jakého dostanete soudce, jak se soudce vyspí, jak se mu líbíte, jak dobře se zná s vaším advokátem a mnoha dalších nevyzpytatelných faktorech. Pokud si myslíte, že něco takového není ve vyspělé společnosti možné, tak máte pravdu. V právně vyspělé společnosti to možné není. Všechny právně vyspělé státy samozřejmě mají závazné tabulky, ze kterých si každý občan může vypočítat výživné a ví na čem je ještě před jednáním soudu. Tak by to mělo být i u nás, ale mnoho soudců se tomu zuřivě brání.

Uplatňování výživného v soudní praxi

Občan přesvědčený o principu, že všichni jsme si před zákonem rovni, by se mohl domnívat, že při jednání o výchově a výživě nezletilých dětí si jsou účastníci jednání rovni. Takový omyl ho může vyjít hodně draho. Matkám se v drtivé většině případů automaticky přidělují děti do výhradního vlastnictví, a to do té doby, než otec prokáže např. znaleckými posudky, že je způsobilý být otcem. Soud vyměřuje v takových případech povinnost otcům platit výživné k rukám matek. Jak již bylo uvedeno, výše výživného je nepředvídatelná, a to i tím způsobem, že soud může výživné vyměřit mnoho let zpětně (minimálně 3 roky od zahájení řízení, které ale také může trvat mnoho měsíců, ale i několik let, takže v praxi i více jak 3 roky). Otec se tak může velice snadno dostat do situace, že má zpětně zaplatit výživné i za mnoho let, a to někdy i z peněz, které nevydělává (viz. nevyzpytatelný výpočet výživného).

Někteří otcové se naivně domnívají, že pokud matka porušuje platný rozsudek např. tím, že dlouhodobě a systematicky brání dětem v kontaktu s otcem a soudy toto porušování přehlížejí svou nečinností, tak že otec může stejně beztrestně nerespektovat tentýž rozsudek v oblasti výživného. To je obrovský omyl vycházející z uvěření proklamace o rovnosti před zákonem. Porušování práva dítěte na péči obou rodičů není často prosazováno ani respektováno. Naopak právo matek na pobírání výživného od otců je prosazováno velice důsledně, důrazně a nekompromisně. Není přitom většinou vůbec respektován právní princip, že „zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany“ dle § 8 Občanského zákoníku. Matky mohou zneužívat rozsudků, které samy nerespektují, k uvalení exekucí i trestního stíhání otců. Většinou v tom právníci nespatřují nic nelegitimního, na rozdíl od zbytku populace. Je to právní zvyklost v České republice a nemorálnost na právní zvyklosti nic nemění.

Příklady nerovnosti v případě výživného

  1. Matka vlastnící dítě může žádat o zvýšení tzv. „výživného“ 3 roky zpětně ode dne podání návrhu + dobu, kterou probíhá řízení, což bývá v délce měsíců i let ( § 922 Občanského zákoníku)
  2. Nezaopatřené dítě nemá takové výsady jako matka. Samo dítě nesmí žádat o výživné zpětně před dnem podáním návrhu u soudu ( § 922 Občanského zákoníku)
  3. Otec teoreticky může požádat zpětně o snížení výživného, ale výživné zpětně nedostane. I kdyby soud zpětně uznal, že tzv. „výživné“ bylo příliš vysoké a způsobilo chudobu otce na úkor zvýšení životní úrovně matky, přesto musí platit až do pravomocného rozhodnutí soudu, jinak se vystavuje nebezpečí trestního stíhání. Pokud se třeba zadluží a platí matce, tak má smůlu a k nápravě nedojde. Pokud neplatí, protože třeba nemá z čeho (nezaměstnanost, nemoc…) může být na něj uvalena exekuce i bez rozhodnutí soudu, přijít o řidičský průkaz a být trestně stíhán. Zpětné snížení je tedy v zákoně jen pro předstírání rovnosti. V praxi je právně blokované a tudíž nepoužitelné.
  4. Pokud matka okrade dítě o jeho právo na oba rodiče nerespektováním rozhodnutí soudu o styku s otcem, tak otce čeká mnohaletý drahý soudní boj, ve kterém bude muset otec prokázat, že je dobrým rodičem. Naopak matce ve většině případů skoro nic nehrozí. Existují jednotlivé vzácné případy, kdy soudci poruší pravidlo nedotknutelnosti matek, ale to jsou případy spočitatelné na prstech ruky. Přesto díky i za to málo.

Co s tím, pokud jste muž

  • Změňte si pohlaví – to je jediná nadsázka na této stránce. Ale není už nadsázka to, že se budete muset smířit faktem, že jste se narodili jako společensky méněcenné pohlaví, které má společenskou povinnost vyjadřovat ženám svou podřazenost a nadřazenost žen nad vámi (držení dveří, oblékání do kabátu…). Jako muži budete muset za ženy platit a nechat si nadávat, jak jste si mohli dovolit vydělávat více peněz než ony. V rodinném právu budete celospolečensky štvaná zvěř a plnit statistiky trestně stíhaných otců (druhý nejčastější trestný čin v našem právu).
  • Buďte otroky – pokud v soudní síni vůbec nepromluvíte a necháte dohodu nad životem vaším a vašich dětí jen na ženách, máte šanci vidět děti 4 dny v měsíci a budete přikyvovat, že to je rovnocenné cca 26 dnům připadající matce. Občas vám za vaše dobré chování dokonce i matka řekne, jak rozhodla naložit s budoucností vašich společných dětí. Při dobrém podlézání vám po stanovení výživného snad i něco zbude na živobytí, ale novou rodinu si nepořizujte, protože vaše další děti z nového vztahu budou platit matce vašich prvních dětí.
  • Dožadujete se svých papírových práv – pokud neumíte být dobrými otroky žen, případně vaše nová rodina trpí šikanou vaší exmanželky, tak se můžete vzepřít a zažít si, jak se krotí otroci. Coby vyvrheli vám matka nemusí předávat děti v souladu s rozsudkem, abyste je nenakazil svou úchylnou rovností pohlaví. Soudkyně vám navýší výživné, coby výchovnou lekci za účelem pochopení, kam patříte a že na soudy se nemáte co obracet, když jste otec. Víte, jak jsou kvůli otcům přetížené soudy z důvodu vaší nechápavosti a vzdorovitosti? Vypálí vám platit i zpětně, takže se ze dne na den stanete dlužníkem obrovské částky a současně tedy zločincem a kriminálníkem. A teď už snad chápete, proč ženy mohou dostat tzv. „výživné“ i zpětně za mnoho let, ale děti a muži ne. Už asi rozumíte, proč soudkyně tak zarputile odmítají tabulky transparentního výpočtu výživného. Rozhodně, pokud máte, jak se říká, pod čepicí a pár let vydržíte peklo krocení otroka a nezavřou vás, tak se z opatrovnické mašinérie nakonec můžete dostat. Vaše nová rodina – pokud vás za ty roky pekla nová žena neopustila – přestane trpět šikanou systému.

Po přečtení těchto řádků snad ustanou dohady, proč máme tak vysokou rozvodovost. Průměrně inteligentnímu člověku to musí být více než jasné.

Držím palce všem méněcenným dětem a otcům v boji s matkami, které přijmou roli nadřazených a také s nadřazenými úřady a soudy.