Chovejme se k dětem tak, jak bychom chtěli, aby se ony chovaly k nám, až my budeme potřebovat pleny

Vyplňte dotazník týkající se výživného a pomozte všem zjistit jak jsou na tom ostatní. Dotazník zde, výsledky zde.

Jak se chovat na demonstraci

121962363 341372813601294 1767904245020819059 o

Na úvod je třeba vysvětlit, že známe naše „právo“ a jeho vztah k pravdě. Proto důrazně upozorňujeme, že náš příklad je situován do fiktivní země s fiktivním režimem a fiktivní policií. Jakákoli podobnost s Českou republikou a Policií České republiky je jen výplod čtenářovy fantazie. Pokud tam podobnost nalezne nějaký policista, státní zástupce či soudce, tak by se sám měl zamyslet. Autor textu rozhodně nechce říct, že něco takového by se u nás mohlo stát. 

Jak a proč režim bojuje proti demonstrantům

Pro režim jsou demonstrace a jiné formy protestu poměrně nebezpečné, protože je, na rozdíl od voleb, nemá příliš pod kontrolou. Z toho důvodu existují celosvětové plány, jak režim s demonstracemi bojuje. Těžkoodenci, vodní děla, slzný plyn, obušky… to vše netřeba vysvětlovat. Budeme se zabývat spíše tajnou částí práce policie v boji proti občanům země.

Policie vždy dav na demonstraci infiltruje policisty v civilu. Někdy jen se jedná o infiltraci v souladu s platnými zákony, kdy policisté v civilu jen monitorují účastníky, ale „utajení“ policisté nepáchají žádnou trestnou činnost. Tito nás vcelku nezajímají, jelikož jsou užiteční pro udržení pravidel společnosti. Zajímají nás jiní lidé v civilu, jež jsou do demonstrace nasazení, aby úmyslně páchali trestnou činnost tím, že manipulují s davem. Policie se k nim nehlásí stejně tak, jako Putin označil vojáky na Krymu za „záhadné“ zelené mužíky. Budeme je tedy označovat jako poliprovoky. Poliprovoci mají za úkol neorganizovaný dav řídit takovým způsobem, jak si přeje režim. Volby totiž režim nijak neohrožují. Jsou režimem organizované tak, aby v nich vyhráli lidé toužící po moci, penězích a jsou zvyklí veřejně lhát. Takové lidi si pak není nijak těžké koupit, případně vydírat, pokud si je koupil někdo jiný. Navíc pro rozhodování stačí nadpoloviční počet. Několik málo chybně zbloudilých neúplatných systém režimu nijak neohrozí. U aktivních demonstrantů je situace jiná. Jsou to lidé jednající citem, a navíc odvážní, pokud jde o samostatné činy. Je velice obtížné koupit si je a vyznávají zcela jiné morální hodnoty než politici. Pro režim jsou tito lidé doslova nebezpeční. Vzpomeňme si na listopad 1989, kdy se revoluce chopili studenti jednající emotivně, jež nebylo možné uplatit ani vydírat. Morální kredit studentů vysoce převyšoval pověstnou pravdomluvnost a morálku politiků. Stejné je to na naší fiktivní planetě dodnes.

Z výše uvedených důvodů se každý režim v 20. a 21. století, naší fiktivní planety, všemožně snaží zdiskreditovat tyto lidi s jinou morálkou v očích mainstreamové společnosti. Jedním z mnoha způsobů je vytváření jejich PR obrazu jako nebezpečných rváčů a násilníků. Ano, je fakt, že tito lidé jsou impulsivnější, jelikož ve svém psychickém profilu nemají tak rozvinutou podlost a záludnost v porovnání s politiky. To způsobuje, že situace řeší přímočaře a otevřeně, což je pravý opak jednání politiků. Politik, když je napaden silným útočníkem, tak se třeba pomstí někomu v okolí útočníka. To je pro přímočaré lidi neslučitelné s jejich morálkou a brání se okamžitě a proti tomu, kdo je napadl, byť by si i uvědomili, že útočník je relativně silnější. Tohoto faktu využívají velitelé poliprovoků. Poliprovoci, na rozkaz svých nadřízených, cíleně vyvolávají bouřlivé emoce v pro režim nebezpečných ryzích lidech, tím že je vyprovokují k bitce, jež pak režimu poslušná média sestříhají a prezentují jako násilí nebezpečných podvratných živlů. Před i po roce 1989 je tato činnost poliprovoků v rozporu se zákonem a společnost by odhalení těchto praktik považovala za silně nemorální. Proto je prováděna nazapřenou.

Jak poznat provokatéra

To není zase až tak těžké. Jsou to zcela jiní lidé, než kteří přišli na demonstraci s čistými úmysly. Prostě tam zjevně „nesedí“. Projevy řečníků je zjevně vůbec nezajímají, projevují pohrdání, a někdy je z nich cítit, jak jsou popuzeni jejich slovy, pokud řečník udělá narážku na jejich spatné svědomí. Řeč těla je to, co je velice rychle prozradí. Nejsou uvolnění, jsou v křeči, něco jako závodní kůň v boxu před startem. Fáze, než dostanou rozkaz začít provokace je pro ně stresující. Zase si ale nepředstavujte poskakujícího boxera před zápasem. Oni neprojevují příliš emoce, jelikož jsou opak demonstrantů. Jejich emoční invalidita z nich právě dělá poliprovoky.

Někdo ovšem neumí číst řeč těla. Pro ně tu jsou fyzické markanty. Bývají jednotně oblečení, aby je ostatní policisté rozeznaly i v divoké bitce, nezadrželi je a pokud by se dostali do problémů, tak je z nich vytáhli. Na Staromáku byla poznávacím znamením taštička přes hrudník, většinou černé oblečení, ale prakticky vždy kapuca, která kryje sluchátko v uchu. Organizace řídící poliprovoky má hodně práce s krádežemi při veřejných zakázkách, takže nemívají nejmodernější zařízení. Po zkušenosti ze Staromáku, kdy byli někteří identifikováni patrně dostanou rozkaz důkladně si zakrýt obličeje nejen rouškou. Takže budou zakuklení jak larva. Navíc na dalších akcích už se budou někteří ještě více stydět za svou práci.

Poliprovoci většinou neútočí na policisty sami. Najdou si skupinku rozjařených lidí, nejlépe pod vlivem alkoholu, ty pak hecují a na Staromáku je jasně vidět, že strkají své oběti z řad demonstrantů na policisty, aby policisté vnímali útok nikoli poliprovoka, ale nějakého nešťastného demonstranta, kterého pak policie „vítězně“ zadrží a exemplárně potrestá.

Jak se bránit proti provokatérům

  • Nenechte se vyhecovat. Uvidíte, že někdo hecuje nějakou skupinku, začněte skandovat PORVOKATÉR a po nějaké době se dostaví lidé od organizátorů, jež mají na demonstraci udržovat pořádek a poliprovoka si převezmou.
  • Neposilňujte se alkoholem před a v průběhu demonstrace, a už vůbec ne jinými psychotropními látkami. Jste na bojišti ne v hospodě.
  • Neberte si sebou zbraně. Demonstranti mají na své straně právo. Nezákonnost je na straně režimu, který nasazuje ozbrojence proti právu. To je to, čím je porážíme. Násilí zvýhodňuje nezákonný režim a diskredituje lidi v právu. Policii morálně drťte tím, že ji budete vyzývat k dodržování zákonů. Jsou to lidé jako vy nebo já (já jsem bývalý policajt). Mají také morálku, rodiny, které režim připraví o možnost živobytí. Také jako vy se jim nebude dostávat zdravotní péče, jelikož režim při honbě za penězi zcela zpustoší zdravotnický systém. V zahraničí se už policisté přidávají na stranu demonstrantů a v naší fiktivní zemi to nastane také, ale jedině, pokud na ně nebudete fyzicky útočit. Jestli se budou bát přidat se na naší stranu, tak s námi budou bojovat, byť nebudou souhlasit se zločinným režimem.
  • Sledujte, a především NATÁČEJTE na video lidi, kteří jsou podezřelí. V první řadě sledujte kohokoli,
    • o ke komu se policisté chovají s respektem, případně se s ním přátelsky baví
    • o kdo si vyhledává a hecuje rozjařené impulsivní skupinky
    Potřebujeme dostatek obrazového i zvukového materiálu pro jejich dodatečnou identifikaci a zveřejnění jejich práce. Část veřejnosti stále odmítá uvěřit této praktice, jelikož ztráta důvěry v policii je pro jejich pocit bezpečí obrovská rána. Zde je potřeba zdůraznit, že drtivá většina policistů jsou slušní a zákon respektující lidé, kterým je možné důvěřovat. Čím ovšem vyšší služební postavení, tím klesá možnost jim důvěřovat, jelikož systém si padouchy vyhledává a povyšuje, byť to není stoprocentní pravda u všech.

Závěr

Tento materiál o fiktivní planetě, zemi i režimu šiřte do všech směrů, včetně policistům, vojákům, úředníkům režimu… Nastává čas, kdy řada lidí musí přemýšlet, byť třeba předtím nechtěli, jelikož režim vydává tak zmatené pokyny, že bez přemýšlení ani poslušný člověk nechápe, co má dělat, aby byl poslušný.

Zachovejte klid a chladnou hlavu. K panice mají bezpochyby lidé podporující divoce se zmítající režim. Svobodní lidé se mohou s úsměvem a poklidu dívat, tak režimní „Titanik“ jde neodvratně ke dnu. Na hladině zůstanou ti, kteří s klidnou myslí opustí „Titanik“ a nastoupí včas do záchranných člunů. Režim se záchrannými čluny nevystrojil, ale oproti příkladu Titaniku si je v našem příběhu můžeme vyrobit samy. 

Související odkazy