Chovejme se k dětem tak, jak bychom chtěli, aby se ony chovaly k nám, až my budeme potřebovat pleny

§ 9 zákona č. 359/1999 Sb. o sociálně-právní ochraně dětí

Rodič nebo jiná osoba odpovědná za výchovu dítěte má právo při výkonu svých práv a povinností požádat o pomoc orgán sociálně-právní ochrany, státní orgány, kterým podle zvláštních právních předpisů přísluší též ochrana práv a oprávněných zájmů dítěte, popřípadě pověřené osoby; tyto orgány v rozsahu své působnosti a pověřené osoby v rozsahu svého pověření jsou tuto pomoc povinny poskytnout.

Výklad

Požádat o pomoc příslušný OSPOD má podle zákona nejen matka, ale i otec, a dokonce i třeba prarodič či jiná osoba, která by pečovala o dítě.

Jaký OSPOD je příslušný?

Jedná se o ten OSPOD, v jehož obvodu dítě trvale bydlí. Pokud byl dítěti určen soudem nějaký OSPOD jako opatrovník, pak je to právě tento opatrovník, byť by nebyl v místě bydliště dítěte (soudy si přidělují své vlastní OSPODy často v místě sídla soudu, děti nemají právo na volbu vlastního opatrovníka, který jejich jménem jedná).

Co jsou ty státní orgány podle zvláštních předpisů?

Může se jednat třeba o soud. I soud by teoreticky měl sám aktivně chránit práva a zájmy dětí. Česká republika se k tomu zavázala mezinárodní smlouvou, ale to přijetí závazku bylo fakticky to poslední, co pro to ČR učinila. Obrátit se můžete také na Policii ČR. Ale ta bude v drtivé většině případů jednat podle přání ODPOD, takže to je také jen jedna ze zbytečných žádostí o pomoc, ale nevynechávejte ji! Nějaké to malé procento naděje máte, že náhodou natrefíte na poctivého pracovitého policistu, který vás nepošle k „šípku“ (rozumějte na OSPOD).

Co to znamená, že jsou povinni pomoc poskytnout?  

Tak to je nejproblematičtější část výkladu tohoto paragrafu. Teoreticky je OSPOD povinen podle § 10 a souvisejících právních norem:

  1. Zjistit v čem přesně spočívá poškozování práv a zájmů dítěte. Práva dítěte jsou velice sporná a to málo, co je nesporné je jen vzácně respektováno. Dítě má třeba právo na dostatečný kontakt s oběma rodiči, sourozenci, prarodiči apod. Toto je sice dané právo dětí, ale ze strany OSPODu i soudu se vám v mnoha případech vysmějí, pokud si to dovolíte říci. Zájem dítěte je ještě větší mantra. Za zájem dítěte se většinou vydává i to, že je údajným zájmem dítěte, aby se jeho právy úřady nezabývaly. Takže zjišťování práv a zájmů dítěte je meta, přes kterou se nedostane již drtivá většina žádostí o pomoc.
  2. Pokud se přeci jen někomu podaří dostat se přes zjišťování poškozování práv a zájmů dítěte, tak by OSPOD měl dle § 10 projednat odstranění nedostatků a začít aktivně působit tak, aby nedostatky byly odstraněny. K tomu by OSPOD měl vypracovat individuální plán ochrany dítěte (tzv. IPOD), který by měl obsahovat všechny zjištěné nedostatky, plán odstranění těchto nedostatků s danými časy do kdy budou nedostatky odstraněny a v neposlední řadě by měl tento IPOD v určeném čase vyhodnotit, zda se podařilo splnění vytýčených cílů. Po přečtení této teorie prosím, aby seč nerozčílili ti, kteří mají praktickou zkušenost s tím, jak to funguje ve skutečnosti. Samozřejmě v drtivé většině případů realita ani vzdáleně nepřipomíná to, jak to ukládá zákon, a jak OSPODy tvrdí, že to údajně dělají. Většinou to skončí tak, že sociální pracovnice rodiči řeknou, že si má práva dítěte chránit sám.
  3. V případě, že by řešení situace již nebylo v kompetenci OSPODu, protože práva dítěte by byla narušena takovým způsobem, že by OSPOD již neměl takové zákonné nástroje na účinnou nápravu, tak je OSPOD povinen obrátit se jménem dítěte na příslušné orgány, kterými může být Policie ČR, soud apod., aby tato orgány využily svých pravomocí k zjednání účinné nápravy. OSPOD by v takovém případě již nebyl v roli správního orgánu (rozumějte orgánu státu), ale byl by opatrovníkem dítěte, který má jednat za dítě a snažit se dosáhnout takového cíle, který je v nejlepším zájmu dítěte. Tolik teorie. Jestliže se mnoho rodičů nedostane přes bod 1. další část ztroskotá na bodu 2. tak bod 3. je pro drtivou většinu rodičů srovnatelný s pohádkou o pokladu na konci duhy. Setkají se s tím jen ti rodiče, kterým OSPOD odebere dítě, což bývá důsledek toho, že dítě je již nezvladatelné, protože první kroky vůbec nikdo neučinil celé dlouhé roky, byť to všem bylo uloženo za povinnost.

Krátké shrnutí

Pomoc by nabídnuta být měla. Odmítnutí pomoci je hrubé porušení zákona. Nástrojů k pomoci dítěti je opravdu hodně. Je i spousta lidí, kteří za to pobírají platy. Ale i přesto se veškerá pomoc v drtivé většině případů omezí jen na „poučení“ rodiče ze strany sociální pracovnice OSPODu, že odbor sociálně-právní ochrany dětí tu není pro sociálně-právní ochranu dětí. Že rodič se má sám obrátit na soud a sám sociálně-právně bojovat za páva svého dítěte. OSPOD se k soudu přijde podívat na to, jak rodiči jde ta sociálně-právní ochrana.

Protože by někdo mohl namítat, že tento výklad je pravým opakem toho, co se snaží úřady vydávat za pravdu, tak zde uvádíme jeden z mnoha příkladů, jak OSPOD postupoval způsobem výše popsaným a zcela běžně zažitým. Krajský úřad to sice zkritizoval, ale nápravu odmítl. OSPOD v Jablonci v porušování zákona pokračoval i nadále. Porušování zákonů týkajících se práv dětí je prostě vžité.