Chovejme se k dětem tak, jak bychom chtěli, aby se ony chovaly k nám, až my budeme potřebovat pleny

Dobrý den,
můj manžel uzavřel písemnou dohodu se svou bývalou manželkou a matkou jeho syna, že soudem stanovené výživné bude částečně posílat k rukám matky a část na bankovní účet jejich společného syna. Soud tuto dohodu sice neschválil, ale souhlasili s ní dobrovolně oba zákonní zástupci dítěte. Můj manžel tuto dohodu plnil po dobu šesti let. Matka dítěte si nestěžovala až do doby, kdy otec inicioval soudní úpravu styku, jelikož mu matka přestala syna předávat tak, jak určil soud. Matka dítěte dohodu týkající se výživného sice nikdy výslovně nepopřela, ale přesto na mého manžela podala návrh na exekuci právě na tu částku, která je na účtu jejich syna. Exekutor matce vyhověl a obstavil nám účet, dům atd. Máme s manželem další dvě děti, které tímto nesmírně trpí. Manžel podniká a exekuce je pro něj doslova katastrofa. Nikdo nechce uvěřit, že se do exekuce mohl dostat jen rozmarem matky jeho dítěte z prvního manželství. Soudy, ani nikdo jiný nám nechce pomoci. Považují za dogma doslovný výklad zákona – rodiče se nemohou samostatně domluvit o platbách výživného, jestliže o nich už jednou rozhodl soud. Na hledisko spravedlnosti a slušnosti neberou soudy ani exekutor žádný ohled.

Odpověď

Dobrý den tazatelko,

mám pro vás dvě odpovědi. Jednu podle spravedlnosti (ta vás potěší) a druhou podle soudní a exekutorské praxe (ta vás nepotěší)

Z pohledu spravedlnosti

Ve vašem případě soud z nějakého důvodu přidělil dítěti jen jednoho z rodičů i přesto, že dítě má právo na oba dva rodiče (Úmluva o právech dítěte i občanský zákoník). Nezmiňujete se o důvodech, proč soud omezil kontakt dítěte s otcem, tak toto rozebírat nemohu. Dítě má právo nejen na kontakt s oběma rodiči, ale má právo podílet se i na jejich majetkových poměrech. Tato práva jsou jednak spravedlivá, a pak také písemně uzákoněná. Ve vašem případě nastal zcela běžný stav, kdy právo dítěte na oba rodiče z nějakého důvodu nebylo zcela respektováno. Soud tedy nerozhodl jen o tom, že dítě bude omezeno v kontaktu s otcem, ale soud také rozhodl o tom, že otec má matce platit nějakou finanční částku. Té částce se sice říká podle českého práva „výživné“, ale neslouží jen k výživě dítěte, takže je to jen právní pojem, který neodpovídá skutečnosti. Tou částkou, kterou má otec platit matce se má zvyšovat životní úroveň matky, tudíž i životní úroveň jejich společného dítěte. Z hlediska spravedlnosti by navyšování životní úrovně matky – jíž bylo dítě soudně přiděleno na úkor otce – nemělo zapříčinit uvalení chudoby na současnou novou rodinu otce dítěte. To by bylo sice spravedlivé, ale zvyklost v Česku je právě opačná, jak dokládá případ váš i veliká spousta dalších případů. Vysvětlení příčin najdete v další části této odpovědi.    

Česká republika se mezinárodně zavázala chránit práva všech dětí. Tuto ochranu by měly provádět také soudy. Z toho titulu soud určil částku, kterou má platit váš manžel matce jeho dítěte z předchozího manželství, když už soud nezajistil právo dítěte na oba rodiče. Tuto částku logicky nemůžete měnit bez souhlasu soudu. Ve vašem případě částka dodržena byla, jen nebyla zasílána na jeden účet, ale na dva. Jedna část na účet matky a druhá část na spořící účet dítěte. Rodiče dítěte postupovali tedy spravedlivě, protože majetek dítě neošidili ani o jedinou korunu, a navíc se na tom shodli oba zákonní zástupci, což je sice v souladu s principy práva, ale nikoli v souladu se zvyklostí soudů. Podle praxe soudů za to bude s největší pravděpodobností potrestán jen váš manžel, matka dítěte potrestána nebude. Vysvětlení příčin níže. 

Z vašeho dotazu vyplývá, že matka uvedla vašeho manžela v omyl, když mu tvrdila (písemně s ním uzavřela dohodu), že má posílat peníze na spořící účet dítěte. Později však vzala matka dohodu s vaším manželem jednostranně zpět a začala se domáhat, aby váš manžel peníze, které již poslal synovi, zaplatil ještě jednou, ale tentokrát na účet matky. Tím by fakticky navýšila výši výživného oproti výši stanovené soudem. Navíc o exekuci požádala matky zcela zjevně účelově až v okamžiku, kdy se váš manžel začal domáhat toho, aby matka plnila své povinnosti uložené soudem, tj. povinnost předávat dítě otci alespoň na ty 4 dny za měsíc.

Podle spravedlnosti a platných písemných zákonů (§ 8 Občanského zákoníku, který praví: „Zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany“) by takové jednání matky nemělo být podporováno soudci ani exekutory. Dítě o žádné peníze prokazatelně nepřišlo. Jednání matky vykazuje znaky podvodu, jelikož se nejprve na něčem dohodla, ale následně v rozporu s dohodou zneužila své právní nadřazenosti k tomu, aby uvalila exekuci na vašeho manžela. Je zcela zjevné, že tako jednala za účelem zakrytí faktu, že sama nerespektuje rozhodnutí soudu týkající se práva dítěte vidět otce alespoň 4 dny za měsíc.

Z pohledu soudní praxe

Tato část odpovědi vás už nepotěší. Jednání matky sice vykazuje známky podvodu, jelikož se evidentně snaží získat více peněz, než jí přidělil soud, a navíc exekucí odvést pozornost od vlastního porušování rozsudku. Pokud by se nejednalo o matku, tak by jiná osoba měla malou šanci na úspěch. Ale matce to u soudců většinou projde. Formálně si jsou před zákonem všichni rovni, ale prakticky tomu snad nevěří ani to malé dítě. Soudci často v rodinném právu nepostupují tak, jak jim ukládají zákony (jsou i soudci v rodinném právu, kteří zákony neporušují, nesmíme všechny házet do jednoho pytle). Soudci se často se nedrží zákonů, ani závazných nálezů Ústavního soudu a rozhodují na základě zvyklostního práva i kdyby to bylo proti psaným zákonům. Nepsaným zvyklostním právem v Česku je to, že matky požívají značných právních privilegií, a to na úkor otců i dětí. Pokud by např. váš manžel chtěl na někoho uvalit exekuci, tak by v souladu se spravedlností musel nejprve u soudu dokázat, že mu ten dotyčný opravdu ty peníze dluží. Protože zvyklostní právo povyšuje matky, tak zákony matkám umožňují uvalit na otce exekuční mašinérii, aniž by matky musely dokazovat, že jim otec cokoli dluží. Je to naprosto absurdní stav, který matce dovoluje šikanovat otce svých dětí. Může tím poškozovat práva nejen otců, ale i jeho dětí, nové manželky…, tak jako je tomu ve vašem případě. Je to v rozporu se spravedlností, ale je to soudní zvyklost v České republice.  

Jak se proti tomu bránit

Velice těžko. Nejen soudci přebírají zvyklostní právo nadřazenosti matek. Pravděpodobně nepochodíte ani u Policie ČR, státních zástupců, OSPODu atd. Na všech zmíněných úřadech narazíte na to, že matka je nadřazená otci. Přesto to nevzdávejte. U každé instituce se můžete setkat s lidmi, kteří respektují zákony a pohrdají zvyklostí o nadřazenosti matek. Jen se obrňte trpělivostí, protože to hledání může trvat hodně dlouho.

Vašemu manželovi hrozí dokonce i odebrání řidičského průkazu, což pro řadu lidí může znamenat ztrátu výdělku. Může mu dokonce hrozit i vězení. Málokdo si opravdu myslí, že zabavení řidičáku, případně zavření otce, je skutečně v zájmu dítěte. Samozřejmě že není! Je to stále to zvykové právo o nadřazenosti matek.

Vaší jedinou možnou obranou je veřejné mínění. Nikdo totiž nemůže tento stav veřejně přiznat. Právo šaría je třeba veřejně akceptované. Zákony proti židům byly ve fašistickém Německu zcela legitimní a nikdo se s nimi netajil. Ale naše zvyklostní rodinné právo není takto otevřené. Je doslova skrývané a na veřejnosti popírané. Často se maskuje třeba za práva dětí. Ne snad, že by tomu někdo věřil, ale zní to dobře. Využijte této právní absurdity a klaďte otázky, jak obohacování matky pomůže právu dítěte. Budou se na vás dívat jako na Marťana, protože oni i vy víte, že o práva dětí vůbec nejde, ale oni to nebudou moci takto pojmenovat. Vaše utrpení to nezmírní, ale třeba naše děti nebudou muset procházet tím co my. Tedy obrovským rozdílem mezi tím, co je v zákonech napsáno a tím, jak to opravdu chodí. Právě díky tomu, že váš manžel uvěřil v proklamovanou spravedlnost, se dostal to této neřešitelné pasti. Pravidla fungují jedině tehdy, když o nich víte dopředu a ne, když se až během „hry“ dozvíte, že psaná pravidla neplatí a platí nepsaná pravidla o kterých se dozvíte, až když už je pozdě. Obranou je jen to, že bude veřejnost vědět o tomto rozporu v pravidlech.