§ 8 občanského zákoníku č. 89/2012

Zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

Komentář

Pokud by to tomu tak opravdu bylo v právní praxi, pak bychom vlastně ani nepotřebovali právníky a žilo by se nám ve společnosti doslova luxusně. Přesto, že tomuto ustanovení téměř žádný právník nevěří, určitě je dobré zmíněný paragraf znát a umět s ním zacházet. Při dobré argumentaci se může stát velice efektivním argumentem. Jdeme se tedy na tento argumentační nástroj podívat zblízka a rozebereme si ho pochopitelně i pro neprávníky:

Toto ustanovení není v Občanském zákoníku náhodně. Vychází z nejzákladnějšího principu práva a sice, že zákony nastavují pravidla ve společnosti, a to v zájmu ochrany práv společnosti jako celku před jednotlivci, kteří by řád narušovali svým bezohledným chováním. Stručně řečeno. Zákony mají chránit společnost a lidská práva před útoky vyčůránků. Právě výše popsané by měl garantovat §8 OZ.

Zjevné

Slovo „zjevné“ znamená, že se nám to může jevit neboli zdát (můžeme mít dojem…). Pokud by zákonodárce chtěl stanovit pravidlo, že se to opravdu muselo stát, měl by použít slovo „zřejmé“. Zřejmé znamená, že se to skutečně prokazatelně stalo. Díky tomu, že náš zákonodárce použil slovo „zjevné“, tak už pouhá domněnka stačí k tomu, abyste se tímto ustanovením mohli začít ohánět. Mám dojem, že při schvalování OZ téměř nikdo nepřemýšlel, ale pro vás se to dá dobře využít.

Zneužití práva

Co znamená termín „zneužití práva“? Zde už asi nastane v praxi argumentační bitva. Jedna strana bude tvrdit, že VYUŽÍVÁ práva, a druhá strana naopak že jde o ZNEUŽITÍ práva. Hranice bývá značně nejednoznačná a diskutabilní. Kde končí využívání a nastupuje už zneužívání? Obecně se to dá posuzovat hlavně podle toho, čí zájem by měl být chráněný zákonem. Pokud dotyčná strana sleduje zájem chráněný zákonem, pak zákon využívá. Strana, která jde proti zájmu chráněného zákonem naopak zákon zneužívá k pravému opaku, než ke kterému zákon slouží.

Co chrání občanský zákoník

Občanský zákoník definuje ochranu zájmů v § 3. Obecně by měl chránit štěstí a rodinný život se zvýšeným důrazem na ochranu rodičovství, manželství.... Děti a ostatní slabší členové společnosti, mají být občanským zákoníkem chráněni více než ostatní. Teorie je to hezká, v praxi víme, že to tak rozhodně vždy není.

Nepožívá právní ochrany

Termín „nepožívá právní ochrany“ znamená, že se nemůže domáhat a vynucovat si použití ustanovení zákonů za účelem porušování práv těch, kteří zákony neporušují.

Názorný příklad § 8 OZ v praxi

Matka zneužije svého dominantního práva daného faktem, že dítě bylo soudem svěřeno do její péče a otci dítěte byl soudem určen jen tzv. styk. Dítě má právo na péči obou rodičů, ale matka zneužije svých práv tím, že dítěti v rozporu s platným rozsudkem dlouhodobě znemožňuje kontakt se svým otcem.

Ve výše uvedeném příkladu by podle § 8 OZ matka neměla mít možnost dožadovat se právní ochrany, jelikož zcela zjevně, zneužila práva, které chrání OZ, tj. práva dítěte na péči obou rodičů. Práva dětí jsou formálně nadřazená nad právy rodičů. Taková matka by tudíž měla pozbýt právní ochrany.

Ve skutečnosti většina soudců zcela ignoruje § 8 OZ a jednají často právě opačně, než nařizuje zákon. Tj. tak, že osobu, která zneužívá práva ještě naopak protěžují na úkor osob, která trpí porušováním zákonů. Má to svou logiku, byť je to protizákonné a nelegitimní. Psychologicky má většina lidí tendenci ustupovat silnějším. Lidé zneužívající práv a zákonů se jeví jako ti agresivnější a silnější, byť to nemusí být za všech okolností pravda. Pro většinu soudců je proto nejpohodlnější cestou ustoupit ve sporu agresivnímu a bezohledném rodiči (většinou matce) a „povozit“ se na otci, který ví, že v rodinném právu fakticky nemá práva ani zastání veřejnosti. Je to zákon džungle. Silnější požírají slabší a většina soudců těm silnějším pomáhá.

Rada používání § 8 OZ v právní praxi

Ohánějte se tímto paragrafem, jak jen můžete a zákonodárce vám ve své neschopnosti dal možnost ohánět se jím i jen z důvodu domněnky zneužití práva. Právní praxe je sice jiná, než popisuje zákon, ale nejsilnějším faktorem v právu je LEŽ. Právo sice tvrdí, že lež je nepřípustná, ale ve skutečnosti pravdomluvnost působí v právu jako svěcená voda na čerta. „Kropte“ právníky pravdou a uvidíte, jak se budou zuřivě, ale bezmocně kroutit. V tu chvíli zjistí, že nejste tak snadná oběť, jak si původně mohli myslet a může se stát, že nakonec se přikloní na stranu silnějšího, tj. na tu vaši.