Chovejme se k dětem tak, jak bychom chtěli, aby se ony chovaly k nám, až my budeme potřebovat pleny

Zdravím,

na městském soudu máme aktuálně další odvolání otce do jmenování opatrovníka.

Minulé usnesení městského soudu, kterým bylo zamítnuto předchozí odvolání otce do jmenování opatrovníka, obsahovalo prokazatelné nepravdy.

Senát ho však na žádost otce zamítl opravit s tím, že „Vzhledem k tomu, že návrh na opravu odůvodnění musí být podán dříve, než rozhodnutí nabude právní moci, nepřichází oprava odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu prakticky v úvahu (srovnej Bureš, Drápal, Krčmář a kol., Občanský soudní řád, komentář-I. díl, 7. vydání, str. 755-766, vyd. C.H.BECK)“. Rozhodnutí však nabylo právní moci okamžikem doručení. Neměli jsme tedy žádnou šanci stihnout požádat o opravu ještě před nabitím právní moci.

Takže jsme již nyní preventivně podali žádost o opravu (budoucího) odůvodnění předem, ještě před nabytím právní moci. Leží to na městském soudu dva měsíce, lze předpokládat, že odůvodnění bude opět "nezávislé".
Jak si myslíte, že to dopadne? :-) Praktickou zkušenost s tím asi nemáte? Nebo zda lze žádat, aby usnesení ještě před nabytím právní moci poslali k připomínkování jeho odůvodnění, když po doručení již to není možné? :-)

Odpověď

Dobrý den tazateli,

pokud soud odmítne opravit prokazatelně nepravdivá tvrzení v odůvodnění svého rozhodnutí, tak se z hlediska práva jedná o postup hrubým způsobem porušující základní lidská práva. Rozhodnutí soudu je bez pochyb úřední dokument a každý člověk má v listině práv a svobod nezadatelné právo dožadovat se, aby byla napravena chyba v úředním dokumentu, která by navíc mohla poškodit základní lidská práva občana. Žádné základní lidské právo jakéhokoli člověka nemůže být podmiňováno tím, že člověk by se měl domáhat svého práva ještě před tím, než se o jeho porušování vůbec dozvěděl. Takový postup soudu by byl v přímém rozporu s právním systémem a takové rozhodnutí by nemělo právní oporu v právním státě. Určité časové omezení na domáhání se svých práv je v souladu s lidskými právy. Ten časový limit ovšem v žádném případě nesmí vypršet takovým způsobem, aby ho žádný člověk nemohl stihnout. V takovém případě by se bez pochyb jednalo o zvůli státních institucí hrbím způsobem pošlapávající základní lidská práva v právním státě.

K ideálu právního státu však musíme urazit ještě poměrně dlouho cestu. Z toho důvodu bohužel v současné době není nijak výjimečné takovéto porušování základních lidských práv i ze strany soudů, viz Váš dotaz.

Na stranu druhou. Odvolání se proti usnesení ještě před jeho vydáním je také právně nesprávné a předpokládám, že jej soud odmítne. Tak jako soud se nesmí domnívat, že občan pozbude svého práva okamžikem, kdy se o porušení svých práv dozví, tak ani občan nesmí předjímat, že se soud dopustí (byť již opakovaně) porušování práv občana. Občan své povinnosti plnit musí. Přimět soud, aby respektoval práva občana je velice nákladná a dlouhá cesta s hodně nejistým výsledkem.

Doporučuji se i přesto obrátit se na Ústavní soud s tím, že v právním státě samozřejmě není přípustné, aby soud uvedl prokazatelně nepravdivá tvrzení ve svém odůvodnění a současně odmítal zjednat nápravu s odůvodněním, že se občan nestihl domáhat svého práva ještě před tím, než se o skutečnosti dozvěděl. Osobně by mne zajímalo, jak by se soud s takovým argumentem vypořádal. Zamítnout takovou stížnost by znamenalo popřít právní principy našeho právního systému. Vyhovět takové stížnosti by znamenalo poukázat na chybu v zákoně, která je neslučitelná s principy právního státu.

Zmiňujete se o tom, že podobnou zkušenost máme zdokumentovanou. Ano, je tomu tak, naleznete ji zde. Ve zmíněném případu si ale soudkyně byla dobře vědoma, že žaloba u Ústavního soudu v tomto případně vážně hrozí a mohla by být pravděpodobně úspěšná. Z toho důvodu přijala šalamounské řešení.