Chovejme se k dětem tak, jak bychom chtěli, aby se ony chovaly k nám, až my budeme potřebovat pleny

Dobrý den,
poslední dobou se mi dějí divné věci. Podle soudu bych měl mít děti, ale během dne, kdy má dojít k předání, tak exmanželka vymyslí nějakou nesplnitelnou podmínku, kterou okamžitě nahlásí na OSPOD. Ten to převezme a vyžaduje to po mně. Když přijdu na místo předání, tak policisté jen krčí rameny a poukazují na to, co řekl OSPOD, i když v rozsudku o nějaké další podmínce není ani zmínky. Přijde mi to šílené. Kdo má v téhle zemi hlavní slovo? Policie, soudy, ospodnice, nebo moje šílená exmanželka? Máte někdo podobnou zkušenost? Jak se tomu bráníte? Jsem z toho dost zoufalý.

Odpověď

Podstatný je rozsudek soudu. Žádná podmínka matky, ani sociální pracovnice OSPOD nemůže změnit rozhodnutí soudu. Pokud je v rozsudku, že matka dítě předá, tak je povinna ho předat a respektovat tak pravomocný rozsudek. Výjimkou by mohlo být pouze to, že by předáním dítěte mohlo být třeba ohroženo zdraví dítěte. Jeho zdraví by mělo přednost před platným rozsudkem. Tolik právní výklad, který je neoddiskutovatelný. Praxe je často jiná.

Pravomocné rozsudky soudu jsou jen cáry papíru. Pokud pravomocná rozhodnutí nejsou v praxi vymáhána, tak si drzá matka vůbec nemusí lámat hlavu nad jejich respektováním. Klidně je může ignorovat a klást si podmínky, případně dítě nepředávat i bez jakéhokoli odůvodnění. Soudci takové drzé jednání v mnoha případech ignorují a nesnaží se své rozsudky vymáhat, případně je vymáhají jen na oko. Vy jako otec máte právo obrátit se na soud a dožadovat se, aby soud zjednal nápravu, na což soude má poměrně silné nástroje. Dobrý soudce by vám měl vyhovět. Mnoho soudců se ale na Vás naštve a začne dělat problémy Vám. V Česku totiž platí nepsané pravidlo, že matka je nadřazeným rodičem. Jen pomatený soudce by Vám to napsal písemně, ale většina soudců v rodinném právu podle tohoto pravidla soudí.

Každopádně bojujete dál. Vždy volejte policii, když matka nedodrží rozsudek, obracejte se písemně na OSPOD a trvejte na písemné odpovědi, podávejte návrhy k soudu na výkon rozhodnutí atd. Bude vás to stát obrovské úsilí, nervy, spoustu peněz, přátelé se od Vás začnou odvracet, protože budete potížista obtěžující je svými problémy, ale to je prostě cena za boj o dítě v české kotlině. Jen se snažte nepřenášet to na dítě, byť to bude těžké. Pokud vydržíte, můžete být hrdým otcem. Berte to i z té lepší stránky. Matka v Česku nemívá možnost urputným bojem dokázat, že je skvělá matka. Jako otec takovou možnost máte.

Přeji mnoho sil a vytrvalosti.