Chovejme se k dětem tak, jak bychom chtěli, aby se ony chovaly k nám, až my budeme potřebovat pleny

§ 855 Občanského zákoníku

  1. Rodiče a dítě mají vůči sobě navzájem povinnosti a práva. Těchto vzájemných povinností a práv se nemohou vzdát; učiní-li tak, nepřihlíží se k tomu.
  2. Účelem povinností a práv k dítěti je zajištění morálního a hmotného prospěchu dítěte.

Komentář

To, že rodiče a děti mají vůči sobě navzájem povinnosti a práva vychází z logiky celého právního systému. Vzdát se povinností teoreticky není možné, pak by to totiž nebyla povinnost. V praxi to ovšem dodržováno není. Rodič klidně může dítě zcela ignorovat, neplnit si vůči němu své povinnosti a je to soudy považováno za přehlížené odmítnutí povinností rodiče. Smyslem zákonů obecně by měla být ochrana společnosti. Děti jsou nepochybně součástí společnosti (a mám za to, že důležitou), tudíž by měly být chráněné zákonem. Práva i povinnosti rodičů vůči dětem platí i po rozvodu manželství, pokud soud výslovně nerozhodne jinak. To by ale soud formou platného rozsudku musel napsat, že rodiče zbavuje jeho rodičovských práv, a také by měl uvést důvod (pokud se třeba rodič dopustí nějakého zločinu na dítěti). Spousta rodičů nabude dojmu (a často i z chování úřadů a soudů), že rozvodem pozbyli práv ke svým dětem a zůstala jim jen povinnost platit matce výživné. Podle zákona rozvodem rodič nepřestává být rodičem. Realita ovšem může být zcela odlišná, a to bohužel i ta justiční. Dítě má právo na oba dva rodiče. To konstatuje zákon, Úmluva o právech dítěte i Ústavní soud ve svých nálezech. Bohužel zdaleka ne každý soudce toto respektuje. Žádný soudce asi otevřeně nenapíše, že zbavuje dítě právo na jednoho z rodičů. Sice to nenapíše, ale může to udělat svým rozhodnutím, nebo nečinností (opomenutím), a to někdy i bez udání důvodu.  

Co znamená ten druhý odstavec. Laicky řečeno znamená, že oba rodiče jsou povinni se o dítě starat jak po morální stránce, tak i hmotné. Hmotná stránka je poměrně hmatatelná a snadněji definovatelná. Dítě nesmí trpět hladem, musí mít oblečení atd. To si asi dokáže představit většina lidí. Rozsah hmotného prospěchu už je ale sporný. Můžeme diskutovat nad tím, zda má dítě nárok na nový telefon, nebo nemá. Obecně se má za to, že dítě by se mělo podílet na životní úrovni obou rodičů. Nemělo by se tedy stávat, že rodič bude materiálně bohatý a dítě si nebude moci koupit svačinu do školy.  
Pokud je debata nad hmotným prospěchem někdy problematická, tak ještě problematičtější je otázka morálního prospěchu. Pod tím už si každý může představit cokoli. Obecně se má za to, že pokud rodič vodí dítě do zakouřené herny plné výherních automatů, tak to odporuje mj. i morálnímu prospěchu dítěte.